Nádory páteře představují pestrou skupinu onemocnění, při nichž dochází k nekontrolovanému růstu buněk v oblasti obratlů, páteřního kanálu a jeho okolí. Přestože jsou celkově vzácné, jejich dopad na kvalitu života pacienta může být velmi závažný.
Základním rozdělením je dělení dle jejich původu na primární a sekundární nádory. Primární nádory vyrůstají přímo z obratlových struktur nebo nervových tkání uvnitř páteře a často se objevují u mladších pacientů, některé dokonce v dětství nebo dospívání. Jsou vzácné (méně než 10 % všech nádorů páteře) a podle jejich biologického chování je můžeme dále rozdělit na nezhoubné (benigní) nebo zhoubné (maligní) nádory. Typicky se vyskytují u mladších pacientů např. osteoidní osteom v dětském a dospívajícím věku, Ewingův sarkom, osteosarkom a chordom u mladých dospělých. Benigní nádor velmi zjednodušeně znamená, že se nerozšiřuje do jiných částí těla. Přesto však může představovat vážný problém – zejména tehdy, když roste uvnitř páteřního kanálu a začne utlačovat míchu nebo nervové kořeny. V takové situaci může způsobit i ochrnutí. Sekundární nádory, tedy metastázy, jsou naproti tomu mnohem častější a tvoří více než 90 % všech nádorů páteře. Do páteře se nejčastěji šíří nádory prsu, plic, prostaty či ledvin. Typicky postihují hrudní úsek páteře, zejména těla obratlů, a bývají přítomny u pacientů s pokročilým onkologickým onemocněním.
Další důležité rozdělení je anatomické. Rozlišujeme nádory intramedulární, tedy rostoucí přímo uvnitř míchy, které tvoří přibližně 40 % nádorů v páteřním kanálu a jejichž léčba je doménou neurochirurgů. Extramedulární nádory rostou mimo vlastní míchu, ale uvnitř páteřního kanálu, a ty se dělí na intradurální (pod obalem míchy) a extradurální (nad obalem míchy). Právě extradurální extramedulární nádory jsou nejčastější a jejich léčba spadá do rukou spondylochirurgů. Zjednodušeně lze nádory rozdělit také podle tkáňového původu na kostní a neurogenní. Neurogenní tumory, například neurofibromy nebo ganglioneuromy mohou v některých případech dorůstat velmi velkých rozměrů a vytvářet útvary připomínající přesýpací hodiny, které zasahují jak do páteřního kanálu, tak do prostoru mimo něj.
Příznaky nádorů páteře jsou různorodé. Nejčastějším projevem je bolest zad, která je často trvalá, zhoršuje se v noci a neustupuje ani při klidu. Bolest může mít několik charakterů. Takzvaná lokální, neboli biologická či onkologická bolest, je způsobena samotným růstem tumoru, tlakem na obal obratle a zánětlivými změnami. Typicky jde o hlubokou, tupou bolest, která se zhoršuje v noci a při zatlačení na postižený obratel. Mechanická bolest souvisí se zlomeninou nebo nestabilitou obratle, mění se podle pohybu a polohy těla a nereaguje dobře na běžné léky. Radikulární, neboli neuropatická bolest, vzniká přímým tlakem nádoru na nervové kořeny a má ostrý, vystřelující charakter, často do horní nebo dolní končetiny. K bolestem se mohou přidat i neurologické obtíže – slabost končetin, poruchy citlivosti a potíže s chůzí. V pokročilých případech může dojít k poruchám močení a vyprazdňování stolice. U zhoubných onemocnění se často objevují také celkové, tzv. konstituční příznaky, jako je neúmyslné hubnutí, nechutenství, nevolnost nebo celková únava.
Diagnostika začíná už důkladnou anamnézou a klinickým vyšetřením. Součástí jsou laboratorní testy, včetně vyšetření krve a onkomarkerů. Nezastupitelnou roli mají ale zejména zobrazovací metody – rentgen, počítačová tomografie (CT), magnetická rezonance (MRI) či celotělové metody jako PET/CT nebo scintigrafie, které odhalí rozsah a charakter onemocnění. Zcela zásadní je role biopsie, tedy odběr vzorku tkáně pro důkladné vyšetření patologem, který umožní přesné určení typu nádoru a následně zvolení optimální léčebné strategie.
Léčba nádorů páteře je vždy komplexní a vyžaduje spolupráci spondylochirurgů, onkologů, radioterapeutů a dalších odborníků. Cílem je nejen záchrana života případně jeho prodloužení, ale taky zachování soběstačnosti, hybnosti a celkové kvality života pacienta. Možnosti léčby se liší podle typu nádoru, jeho lokalizace a celkového stavu pacienta, nechirurgická terapie je v zásadě doménou onkologů.. Z chirurgického hlediska lze benigní nádory často zcela vyléčit (radikální) operací, při níž je nádor kompletně odstraněn. U metastáz hraje roli biologie původního nádoru, jeho pokročilost, anatomické uložení i odhad délky přežití. Operační výkon zde bývá většinou paliativní, což znamená, že cílem není úplné vyléčení, ale zmírnění obtíží – tedy uvolnění tlaku na nervové struktury, odstranění co největší části nádoru a v případě potřeby také stabilizace páteře, pokud došlo ke ztrátě její ochranné a opěrné funkce. Zvažujeme je u pacientů, jejichž očekávané přežití je alespoň 8 až 12 týdnů. U primárních zhoubných nádorů páteře je naopak radikální chirurgický výkon, tzv. en bloc resekce, často zásadní pro dlouhodobé přežití. Tyto výkony patří mezi nejnáročnější v oboru a vždy se o nich rozhoduje v rámci mezioborového onkologického semináře. V některých případech je nutná před a zejména po operaci další onkologická terapie (chemoterapie, biologická terapie nebo radioterapie – ozařování).
